Sodíkovo-iontové baterie se stávají významným konkurentem zavedených technologií v oblasti stacionárního ukládání energie. Podle analýzy analytické společnosti Wood Mackenzie představují sodíkovo-iontové akumulátory nejslibnější alternativu k lithiovým článkům pro stacionární úložiště, přičemž zpráva hodnotila trhy v Číně, Spojených státech, Německu a Indii[1]. Celosvětově jsou v současnosti uzavřeny dodavatelské smlouvy na sodíkovo-iontové baterie v celkovém objemu přesahujícím 70 GWh[2]. Tyto kontrakty byly podepsány na trzích v Číně, Spojených státech a v Evropě[3]. Mezi hlavní technické přednosti sodíkovo-iontové chemie patří vysoká dostupnost surovin, delší životnost a širší rozsah provozních teplot, což vyhovuje provozu v chladném podnebí[4].

Cenová parita a celkové náklady na vlastnictví

Pořizovací náklady na sodíkovou technologii zůstávají v současnosti vyšší než u lithio-železo-fosfátových (LFP) článků. Průměrné globální pořizovací náklady sodíkovo-iontových baterií činí 229 USD za kWh, zatímco u technologie LFP dosahují přibližně 200 USD za kWh[5]. Podle odhadu Wood Mackenzie mají přední výrobci dosáhnout cenové parity s LFP na úrovni samotných článků do konce roku 2026, zatímco vyrovnání cen na úrovni modulů a celých systémů se očekává až po roce 2030[6]. Úroveň modulů a systémů přitom zahrnuje pouzdření, řídicí jednotky a komplexní systémovou integraci[7].

I přes vyšší počáteční investici nabízí nová technologie dlouhodobé úspory. Během dvacetiletého životního cyklu projektu mohou sodíkovo-iontové baterie podle odhadu Wood Mackenzie dosáhnout o 21 % nižších celkových nákladů na vlastnictví ve srovnání s LFP bateriemi[8]. Tato úspora celkových nákladů na vlastnictví vychází z odpadnutí nutnosti doplňovat kapacitu v průběhu životnosti a z celkově nižších provozních výdajů[9]. Pro aktuálně rozvíjené projekty bateriových úložišť s dobou vybíjení v rozmezí dvou až čtyř hodin však zůstává technologie LFP komerčně nejvyzrálejší volbou[10].

Výrobní kapacity a tržní vyhlídky

Klíčoví průmysloví hráči oznamují rozsáhlé výrobní cíle. Čínský výrobce BYD plánuje dosáhnout výrobní kapacity pro sodíkovo-iontové akumulátory ve výši 30 GWh[11]. Konkurenční výrobce CATL má v plánu dodat do konce roku 2026 více než 1 GWh těchto baterií[12]. Pro období let 2026 až 2035 odhaduje Wood Mackenzie míru učení v čínském dodavatelském řetězci na 18 % až 20 %[13]. Rychlé rozšiřování továren s sebou však nese i komplikace, neboť ohlášená výrobní kapacita v současnosti převyšuje reálnou tržní poptávku, což pro výrobce představuje riziko nízkého využití provozů[14]. Podle společnosti Wood Mackenzie bude období let 2030 až 2035 klíčové pro to, aby sodíkovo-iontové baterie dosáhly plné ekonomické konkurenceschopnosti[15].

Regulační pobídky a daňová politika

Rozvoj alternativních bateriových technologií výrazně ovlivňují zásahy jednotlivých vlád. Čína v červenci 2026 znovu zavedla spotřební daň na lithium-iontové baterie, zatímco sodíkovo-iontové baterie od této povinnosti osvobodila až do konce roku 2028[16]. Na baterie typu LFP se v Číně od září 2026 vztahuje poplatek ve výši 2 %, který se má v září 2027 zvýšit na 4 %[17].

Odlišné nástroje volí další regiony. Ve Spojených státech podléhají články pro bateriová úložiště dovážené z Číny clu ve výši přibližně 58 %[18]. Indie podporuje domácí výrobu baterií dotačním programem v hodnotě 1,25 miliardy USD a celními úlevami na vybrané výrobní technologie[19]. V Evropě pak mohou požadavky na deklaraci uhlíkové stopy v rámci nařízení EU o bateriích nahrávat technologiím, které jsou méně závislé na kritických surovinách[20].